Ona2: „Proč se ptáš? Mám se ho jít zeptat jestli je tady sám?“

_____

Ona1: „Představ si, že Vlaďku Erbovou s Tomášem Řepkou přirovnávaj k Davidu a Victorii Beckhamovým.“

Ona2: „Ta je taky z Mostu jako já.“

Ona1: „Jako Victorie?“

_____

Ona: „Příště už si neber chlapa k sobě domu. Dneska už je v Čechách bezpečný jít k němu, protože chlapi po třicítce skoro vždycky ještě bydlí s matkou.“

_____

Ona:1 „Někdo nám zase komentoval, že máme v článcích děsný hrubky.“

Ona2: „Mělas mu odepsat: Ztrč sy ten komentář do pyči.“

Ona1: „Jo, to nám zase ubere fanoušky.“

Ona2: „Myslíš toho jednoho z těch dvou co nás fakt čtou a zůstane nám tvoje máma.“

_____

Ona: „Kdy už si konečně opravíš to topení? Je tady děsná zima. A opovaž se mi odpovědět, že za dva měsíce je jaro.“

_____

Klepu, přímo buším. S Olinem nechodím kvůli jeho závratnýmu intelektu, ale měl dodávku a vždycky se seknul, když po mě chtěl půlku na benzín a já prostě potřebovala, aby mi někdo pomohl odvízt ty kvartýry. Víc rukou toho víc odnese a já neumím utíkat moc rychle.

„Hele, zapomenem na to, já se na tebe nezlobim,“ blokuju pantoflí dveře. Asi ho nenapadlo, že vyběhnu ty dvě patra. Pan záhadný! Tak když zdrhám s mýma foťákama, neschovám se u sebe doma. Trouba malej, co by si beze mě počal?

„Budem dělat bejváky a hele, stíháme to prubnout ještě do středy, páč to mám nehty,“ zašermuju mu prstama před obličejem. Jenom kýve.

„ Potřebuju tě, bobane. Ty se vyznáš, máš vočekovanej rajón, dáš tip, vezmem káru a do roka jsme v balíku. Jenom ty a já, koupíme palác a nechám tě, aby tvý jméno bylo na dveřích napsaný první, jasný? Taková já jsem ženská, víš?“

Věděl, byl rád, za takovou ženskou a nalil mi tuzemák na důkaz nehynoucí lásky. Všechno bylo dobrý. Plánovala jsem naši zářnou budoucnost, s automatickou pračkou bez toho, abych se neustále musela dohadovat o klíče od mandlu a taky chci takový to udělátko na olivovej olej a balzámkovej ocet, nebo jak se jmenuje. Nóbl lidi to používají a my budeme jó na úrovni.

Olin třeba ví, jak Jaffersonovi předstírali velký byt, protože když na ně onehdá klepal, trvalo dlouho než otevřeli. Ale vyhmátnul pana Jaffersona. Čekal u kredence v předsíni a balamutil, že jako nemá garsonku. Měl. Sice nás pozůstalí zvali na pohřeb a byt byl prázdný, ale zase pozor, hyeny teda nejsme! Paní Jaffersonová, chudák vdova. Taková malá a v černém, poskakuje za hejnem vran. Všichni přecházejí na druhý chodník, dokonce i tlustý Dvořák si dá tu práci. Tolik si stěžuje, jakej byl nebožtík lump. Nic nedědí chuděra. Dokonce ani toho starýho taxíka, ačkoliv chtěla živnost převzít. No v osmdesáti nevim, i když je čiperná a dokonce nosí klobouček. Co si teď na stará kolena počne? Posloucháme televizi, kvůli anténě nejde obrazovka. Vydražili Fillu za dvanáct melounů a  tolik vteřin se Olin usmíval jako žižkovské sluníčko než vyskočil až kanape poskočilo. „Filla je náš!“ položil mi plešku na prsa. Přesně tam se mi díval, když se snažil vypadat vysoký. Cítím, jak se mu chvějou ramínka. „Dobře brouku, chceš obraz, máš ho mít.“ Proč nezačít ve velkém stylu? My dva si na to klidně troufnem. Já Olinovi věřím, ten se vyzná a štěstí má. V kartách, vekslování a jednou uhodl všechny skořápky a ještě jim jednu dokázal šlohnout. Takže plán zní: já půjdu pojistit obraz, paní notářka. Nechci se chlubit, ale z Three steps back mám docela dobrý kontakty. Máma mi pořád vtloukala do hlavy: “ Správně krátká minisukně povede tvoje kroky nejdál.“ Slovo dalo slovo, v galerii mi dali kontakt na notáře, tentokrát opravdickýho, že jsem od nich, čili naše. Ten nefalšovanej ouřada nepřijde zkrátka, dostane pěkný podíl. Zaonačil razítko, dal mi adresu a začátečníkovo štěstí na cestu.

Pan budoucí bývalý majitel mi potřásl ruku a měl i fajnovej podpis na pojišťovací smlouvě. Bohatý lidi dělaj vždyky kulatý písmenka, asi podvědomě ví, že si můžou dovolit plejtvat inkoustem. Nechal mě s obrazem, ale vůbec nepochápu proč je Zátiší s dýmkou bez dýmky. Můj děda jednu měl a nosil si jí i na záchod. Volám Olina,  je to v suchu, ať počká pod oknem, lezu. Chytá obraz, chytá mě, podává mi obraz zpátky, protože pršelo a aby se nám nerozmáčel, chytá mě, já obraz a Olin dech. Slyším divné poklepávání a přemýšlím, jestli si změnil vyzvánění. Nohama ho pobídnu jako koně. Otočí se až mi obraz posune zrzavou parukou. Přemýšlím, jestli mám ta lýtka opravdu tlustá.

Paní Jaffersonová poklepává hůlkou, zdá se poněkud netrpělivá.  Prý kašle na automatický fotoaparát, ale detailní záběry vily jí daly pět a pět do hromady, ona  není hloupá a přečetla úplně všechny detektivky co v knihovně měli od Sametový revoluce. Tady nás má a mládí je prý nezkušené. Ať jí dáme Fillu, senioři to v dnešní době nemají jednoduché, obvzlášť vdovy. Hrozí nám chlupatýma.

Je mi to jasné. Jen jednou si Olin zahrál na gangsera a nestydím se na něj svalit vinu, celý to zpackal. Ten cihlový trezor, kde Zátiší s dýmkou visel, šel vyfotit, ať prej jako vim, do kterýho okna mám vlízt, ačkoliv jsem mu zřetelně vysvětlila, že dovnitř půjdu dveřma jako pojistit ten obraz a teprve pak vylezu ven oknem, jedno jakým. Odsekl, ať se radši starám o rodění dětí. Jako bychom byli schopní na tom jeho rozvrzaném kanapi nějaké počít. Ale on je tady mozkem akce. Tak řikam, fajn, ať hlavně natankuje šťávu, vyrovnáme až se šáhnem o těch dvanáct mega. Slíbila jsem mu půlku a celý milion jako bonus, rovný tři. Zamnul rukama a já byla ráda za  takovýho chlapa, co sice neumí počítat, ale postará se o benzín, miluje mě a jednou mi přinesl černý silonky, to když poslouchal věčné nářky nad  tlustými lýtky. Jenomže mi neřekl, že na benzín taky nemá, prej mužská hrdost, jak jednou vyryl do zdi. To když seděl, byl v tom nevinně.

Já mu ale nechci křivdit, vymyslel spoustu zajímavých nápadů jak zbohatneme a budeme se mít dobře. Rozplíval se, jak si pak v autobuse pokaždý koupíme místenku, když pojedeme mimo Prahu. Nenechal si vysvětlit. Bohatí lidé dálkovým autobusem nejezdí, od toho vymysleli bavoráky. Trval na machrování a chtěl ostatním cestujícím ukázat, že ty chechtáky na místenku prostě máme. Namítla jsem, proč jezdit  mimo Prahu, můj táta bydlí v Hostivaři a on svého nezná. Bouchl pěstí do stolu a rozhodl, že když teda budeme bohatý, koupíme si barák a to mimo Prahu, ale maximálně v Neratovicích. Trpí na močový měchýř. Bohužel všechny jeho nápady ztroskotaly. Poslední rána pro naše kriminální podnikání představovalo Tesco, efesní cíl pro vykradení skladu. Potřebovali jsme klíče, jelikož se Olin nikdy nenaučil otevírat zámky kosticí od podprsenky. Veškerý tréninky ztroskotaly na kanapi, ale nestěžuju si. Vzala jsem proto brigádu a stála za kasou, leč zavírali až o půlnoci. Já čekala před skladem, tetelila se, že držím klíče a jak oplívám genialitou. Olin se během čekání až bude čistý vzduch opil v nonstopáči a na mě zapomněl. Žádná další společná akce na zbohatnutí se nekonala, až doteď a zase to pokazi. Neporadil se se mnou.

Vzal foťák a zrovna ten, kde byly důkazný materiály. Prodal ho paní Jaffersonové za pět stovek. Aspoň že ji nenatáhl, když je ta vdova. Já bych mu to jindy nevyčítala, vždyť si pamatoval, že kdyby něco, ať střelí japonskej, máme čtyři další. Nechápu ale, proč nespolkl hrdost a nedal ho zastavit jako tolik našich věcí předtím. Je fakt, že jsme si tuhle slíbili víckrát nepodporovat Dvořákovo panděro. Ať ta jeho špinavá zastavárna zbankrotuje.

Paní Jaffersonové bylo japonský přístroj fuk. Povídat si s ním nebude, ale sama ho dokázala zapnout a měla radost, jak je technická a snímky našla. Moje příští akce bude chytat důchodce a ustřihávat jim řetízky od brejlí, aby je nemohli najít. Teď poklepává holí, ano, takové vyzvánění by mi děsně lezlo na nervy a já občas trpím migrénou. Nebojí se ji použít násilným způsobem. Namíří hůl na naší dvojpostavu a přikáže Olinovi, aby na ní pověsil klíče od dodávky. Prej když Fillu, tak i dodávku. Palác nebude a stará paní nás převezla. Je pěkně zkažená, peníze kazí charakter. Jistě do baráku nekoupí ani novou anténu. Chudák pan Jafferson!

Máme to spočítaný a Olin se zmůže jen na to, že těžká. Nesedět mu s tím Fillou za krkem, tu zabedněnou palici mu zarámuju. Nechám se postavit na zem a podávám obraz paní Jaffersonové. Není nic horšího, než když zloděj okrade zloděje.

Napsáno pro Literární akademii

A jak takový soukromý bazar vypadá? Byt se v tento sváteční den promění v butik pro VIP klientelu, která si překotně zkouší prodávané kousky, pobíhá v podprsence mezi zrcadly a modlí se, aby ten super kabátek nepadl zkoušející před ní.

Protřelé organizátorky nespoléhají pouze na chválu. Jasně, že vypadáte v tom či onom super a no neber to za ten pakatel. Křehká dívka přicházející na bazárek je atakována dusnou atmosférou. Ví, že na jeden metr čtvereční připadá deset triček za babku a stejné množství bab každé tričko okupuje. Může se cítit nesvá, zaskočená.

Jak správně uspořádat butikové rejdění?

Tipy pro organizátorky:

1. bazar pořádejte ve větším bytě, vždy se přihlásí jen pár zájemkyň. Ve finále přivedou kamarádky a příbuzenstvo, aby se „jenom juklo“, případně dorazí všechny najednou. Dále počítejte s tím, že na okraj města se vám nikdo nepotáhne.
2. Opijte zákaznice! V alkoholovém oparu se bude každá cítit sebejistě a klidně si koupí o dvě čísla menší kozačky, retro minisukni a slamák, protože vypadá cool, žádná jiná ho nemá a stojí pade (můj případ).
3. Připravte si šití. Je to vaše nesoudná kamarádka, určitě podlehnete a budete jí rvát zip, aby se zapla. Rudne, zatuhuje co se dá a stejně se dříve či později nadechnout musí. Budete zašívat zipy a přidělávat zakutálené knoflíky.
4. Snažte se pozvat kamarádky podobného vzrůstu, váhy a velikosti bot.
5. Připravte si zásobu tašek, určitě toho hodně prodáte a holky si novou garderóbu v něčem odnést potřebují. Abyste podpořila prodej, občas smutně vzdychněte a prohoďte něco ve smyslu, že si potřebujete koupit pračku, ledvinu, zaplatit nájem. .. Jsou to vaše blízke, citově vydírejte, na vlastním bazaru vám to stejně oplatí.
6. Vyšroubujte pár žárovek, hlavně kolem zrcadel. V pološeru je každá hezčí a jistě si pamatujete na ostré nepřátelské žárovky ve zkušebních kabinkách. Ať se všechny cítí krásně.
7. Ukliďte sklo a další věci, aby se nerozbily. Pořiďte si plastové kelímky na alkohol (bod dvě = hodně kelímků), i tak vás ve finále čeká úklid ramínek a stojanů.

Bazary s oblečením jsou výborný nápad. Vyděláte peníze, zbavíte se nenošeného oblečení a pořídíte si nové. Jediný háček vidím v tom, že když si všechny postupem času párkrát prohodíte oblečení, ve finále stejně budete remcat, že nemáte co na sebe, protože to si ty ostatní myslely předtím, než své oblečení prodaly vám.

Jestli čekáte klasický článek o bejvalkách vašich drahých, které jsou jako vždy všudypřítomné, otravné, všechnovědoucí a tváří se jako vaše nejlepší kámošky, ano, máte jej mít. Ani v tomto článku nepřineseme radu jak jí zneškodnit, vystřelit do vesmíru či výhodně provdat a oplodnit.

Je třeba si dávat pozor, protože nepřítel nikdy nespí!

O bývalých přítelkyních vím asi stejně tolik, jako o poslední kolekci Versace for H&M – všechno. Nejedná se jen o bývalé lásky mých bývalých lásek, ale i o slečny, které se „jaksi nechtěně“ připomínaly klukům mých nejbližších kamarádek. Scénář bývá obvykle podobný. Může se jednat o smsky typu:

„Pamatuješ, jak jsme spolu byli na….(doplňte si libovolnou destinaci), připomnělo mi to, jak se mi občas stýská“ – Mimochodem tohle je už vysoký kalibr hnusu.

„Mám teď takový smutný období, představ si, že mě Radek podvádí“ (Je mi líto, ale dámy, tohle nikdy nepište svým ex a pokud mají ještě k tomu holku- jste tady jasně za krávu).

„Moc mě mrzí, že sis vymazal naše společné dovolenkové album z facebooku. Bylo nám tam přece tak hezky!“ – Bez komentáře…

Pokud tento literární povzdych čtou i muži, musím Vám přiznat šokující pravdu, ano i my jsme vám občas koukaly přes rameno, když jste si ty sms četli. Sms i občasná noční volání jsou prostě tabu, které bychom si měly po rozchodu odpustit. Nelehko se to dělá, ale vy byste snad také chtěly být ty, které si „omylem“ přečtou takovou komunikaci?!

Skutečným oříškem jsou bejvalky, se kterými muž i po rozchodu musí být ve styku. Matkami jeho dětí počínaje po kolegyně z práce konče. Obojí není věc, která by se dala přejít lehkým krokem. Pokud jeho „ex“ hrají fair play, osobní věci s vašimi muži neřeší a při společné dohodě např. u koho dítě bude spát o víkendu, nezacházejí do detailů typu: „A bude tam spát i ta tvoje nová holka? Aby z toho malý Fanda nebyl rozrušený. Prý je až moc vyzývavá…“. Pokud jsme v této situaci s bývalým my samy, dodržujeme striktně tato pravidla:

1. Je úplně jedno, že jste si myslela, že jste po tolika letech parťáci. Nejste. Parťáka má nového a na vaše rady do života popř. touhu se sejít a pokecat při vínku už prostě není zvědavý. Kdyby byl, novou slečnu nemá a jste stále spolu.
2. Nevolat nikdy za žádných okolností od deváté hodiny večerní ať se jedná o cokoliv (výjimkou je samozřejmě společné dítě). Nikdo není zvědavý, že jste si teď právě vzpomněla na neproplacenou fakturu nebo že Vám vykradli auto. Dvojnásobně zákaz platí po požití více než malého množství alkoholu.
3. Nesnažit se za každou cenu spřátelit se současnou přítelkyní bývalého. Ačkoliv se může zdát ohromně sympatická a staré pravidlo tvrdí, že nepřítele si máš držet blízko, není to dobrý nápad. Jednak neznám žádného chlapa, který by z toho měl radost a také, kdo by chtěl pořád poslouchat věty typu: „Jó, tohle Pepa dělá vždycky..“ nebo ještě lépe: „Tohle jsi neměla dělat, to jak ses chovala ho fakt naštvalo, teď mi to volal..“
4. Bývalého neřešit a užívat si života bez něj. Vždyť přeci existuje důvod, proč spolu nejste. Nemrhejte energií na zpackaném vztahu a přejte mu nové štěstí, i vy si ho zasloužíte.

A na závěr zmíním správný přístup zhrzené dívky, která nad sklenkou vína prohlásila: „No co, v padesáti stejně bude mít pleš a panděro, aspoň jsem si ušetřila čas.“

Osudová + Furie

Jednou na něho padla deprese. To proto, že i když se snažil a přejídal jitrnicema, nemohl přibrat. Lehl si do vany k plyšákům a podprsenkám a začal se modlit k Ježíškovi, aby pomohl jeho nešťastné umělecké duši. A Ježíškovi se mu zželelo. Zjevil se ve dveřích s lahví bohemky a sedl si na roh vany, aby spolu probrali co bude dělat operní zpěvák, když je extrémně hubený. Aby se dál netrápil posměchem tlustých operních zpěváků, poradil mu ať dá výpověď a zpívá v místním kabaretu jako tranďák.

Extrémně hubený operní zpěvák vylezl z vany a rozpáral všechny plyšáky. S plyšem usedl k šicímu stroji a celou noc šil a šil. Ráno vyzkoušel úplně úžasný plyšový kostým velikosti 38, a protože měl hezky tvarovaná lýtka, nechal to pravé vykukovat.

V kabaretu udělal úžasnou kariéru. Všichni byli dojatí  jeho výjimečným hlasem a zase ho zasypávali plyšáky a podprsenkami. A zpěvák, už ne operní, ale s krásnou štíhlou postavou se radoval, že se mu nikdo neposmívá. Taky měl zadarmo spoustu plyše na nové kostýmy a byl rád, protože ušetří. Z peněz v létě odjel na dovolenou.

Napsáno pro LA

Ona2: „Tak jí dej kontakt na mojí mámu. Ta jí provdá raz dva.“

_____

Ona1: „Odebíraj si lidi Milenky z facebooku?“

Ona2: „Právě že ne. Letos si nás  jeden člověk  přidal.“

_____

Ona1: „Vidíš! V týhle hospodě jsem taky jednou byla.“

Ona2: „Jo, jenom ty a teď po pěti letech Pohlreich….“

_____

Ona1: A to letiště na spaní bylo tááák obrovský!“

Ona2: „To je snad jasný, když to bylo novomanželský apartmá. Snad jste si nemysleli, že vám daj palandu.“

_____

Ona1: „Zejtra má spadnout ta družice a blíží se, už je nad Francií.“

Ona2: „Tak doufám, že spadne u Mostu. Hnedka jí odtáhnu do šrotu.“

On je vysmátý. Jeho žena prodává vedle v drogerii. Je opravdovým duchem živobytí. Vždycky trvá na nákupu minimálně dvou věcí a se psím pohledem manipuluje s lidma. Neodoláte. Minulý týden se mi to výjimečně podařilo. Chtěla jsem samoopalovací krém, ale od jisté doby nepoužívám Astrid. Vypadala k uzoufání, že jí šedesát korun neodevzdám. Jiná drogerie nabízela fungl novou řadu ztmavovačů kůže. Následujícího rána jsem se vzbudila s takovou barvou, že by vedle mě Astrid zbledl závistí. Prodavačku jsem si usmířila nákupem dvou odličovacích vod, které samoopalovák smývaly. Nemusím snad vysvětlovat, proč jsem si musela koupit vody dvě.

Jediné, co mi na Vietnamcích vadí, je fakt, že si spolu až tak nepopovídáme. Od doby, kdy se z potravin přeorientovali na levné nehty sice nějakou tu kačku ušetřím, ale pořídím je bez psychoterapie, kterou jsem u své české drahé nehtařky oceňovala. Jen jednou jsem se pokusila zavést konverzaci s manikérkou a zeptala se, jak se dneska má. Odpověděla, že:“V sobota sedm,“ čímž myslela, že v ten den tou dobou zavírají. Ale zlepšuje se. Na oplátku mi sama od sebe při pedikúře řekla, že: „Palec být chlupatá, na rande stříhat, stříhat, nezapomínat!“

Od té doby uteklo několik let. Malou kabelku vystřídalo obrovské příruční zavazadlo s překvapivou váhou. Když mi ji někdo potěžká, diví se jak tak velkou tašku můžu unést. Aspoň s ní můžu posilovat tricepsy při čekání na tramvaj.

Takové je pravidlo. Správná taška má být velká, aby pobrala vše potřebné, i nákup. Já si do ní strkám skoro všechno. Kdyby mi chtěl někdo vykrást byt, bude překvapený, že je poloprázdný. Za „potřebné“ považuju kdejakou hloupost. Jednou jsem dostala klaunský nos a hopsakouli. Nechci se tu rozepisovat proč, nicméně ozvláštnili obsah kabelky na celou zimu. Nechtěla jsem se případně nudit.

Ráno jsem potřebovala štěstí a to opravdu hodně. Jako talisman mám několik let pískající ropuchu. Šup s ní do kabelky! A fungovala, ačkoliv mi párkrát zapískala a tak jsem při důležité zkoušce nepříjemně přitahovala pozornost. Ropuchu jsem si ale zapomněla vyndat, takže když jsem odpoledne řekla ségře, ať si balzám na rty vyndá sama, zhrozila se a ječela, že mám v kabelce ropuchu. Pak přišlo kázání, že co nepotřebuju si mám okamžitě vyndavat, abych se v obsahu tašky lépe orientovala. Já si naopak myslím, že je fajn zabijákem času neustále se přehrabovat sem a tam a hledat třeba mobil. Čekání u doktora hned rychleji utíká.

Závěrem chci podotknout, že rozumím všem ženám, které si z kabelek budují menší kolonii. V noci za bouřky není nic příjemnějšího než si své miláčky vystavit kolem postele místo plyšáků. Holka si hned připadá v bezpečí.

Předsedkyně sdružení Alexandra se rozpovídala o tomto zajímavém projektu a vysvětluje, jak se Art Direct podílí na moderním umění.

Ze zkušeností z minulého ročníku víme, že je velký zájem o akce podobného typu. Myslím, že tomu tak je kvůli jejich nedostatku. Byli jsme uchváceni vzniklými díly a nadšením pro věc ze strany umělců i diváků a tak o realizaci dalšího ročníku nebylo pochyb.

• Jaké jste si pro návštěvníky připravili novinky a na co všechno se můžou těšit?

Narozdíl od minulého roku jsme celou akci soustředili na jedno místo. Pozvali jsme vice umělců a opepřili doprovodný program. Mimo malování se diváci můžou těšit na profesionální Break dance tanečníky ze Survivals crew, noční podsvícené malování v písku, na přední české  Djs, na skupinu Toyz ,Skech battle, filmy a jiné.

• Ze kterého z pozvaných umělců máš ty osobně největší radost?

Osobně, asi na Sainera z Polska, jeho výtvarný projev, styl je ohromující. Již jsem viděla návrh díla, které by mělo vzniknout na boční stěně továrny a na jeho realizaci se moc těším. Samozřejmě že i milovníci klasičtějšího old school – raw Graffiti si přijdou na své. Česká scéna je zastoupena rovněž těmi z nejlepších. (např. Vladimir 518, Phoe, Hanes a další)

• Na jaké další projekty se může pod taktovkou Art Direct těšit do budoucna?

Jednáme s magistráty Prahy 2 a 7 ohledně realizace štítů lákavých budov. Nepochybně bude i Block Painting 3. O všem budeme naše příznivce informovat na našich webových stránkách

Harmonogram a další informaci se dozvíte na www.artdirect.cz. Akce začíná v pátek i v sobotu od 12. hodin a vstupné je zdarma.

Ptala jsem se holek i kluků a dospěla k závěru, že zatímco žádná z dotázaných by nic takového neudělala, chlapi se s tím vůbec nepářou. Když si představím, jak by asi bylo mě, kdybych zjistila, že moje nejlepší kamarádka spí s tím samým klukem, který mi někdy poslintal polšťář, je mi nějak smutno. Naštěstí holky drží při sobě. Tedy až na případy přebírání, to je jasné.

Nejlepší kamarád mého ex mě začal balit v baru. Zajímalo mě, jestli si nemyslí, že situace je dost nemístná. Kluky ale zajímá předvším sex, navíc podpořený alkoholem a s nějakými city se nepářou. Řekl mi naopak, že mému ex by to nevadilo, protože jsem „prověřená“. Zajímavé. Jiný kluk mi řekl, že ani on nevidí žádný problém, ale je fajn, když se jeho kámoš nejdřív „dovolí“. Myslí, že pokud to jeho bývalé neklapalo s ním, s jeho parťákem to vyjít může a hned si i vybavil případ, kdy menší flirt přerostl ve dvouletý vztah.

A co ješitnost a přátelství? Mám dojem, že bych pro svého bývalého měla být jedinečná a ne někdo, koho po skončení vztahu vůbec nezajímám. Kdybych se ocitla v opačné situaci a měla přihlížet, jak se líbá On s mojí nejlepší kamarádkou, cítila bych se stejně, jako by mě podváděli v době, kdy byl náš vztah aktuální. Neznám holku, která se smíří s tím, že její kamarádka sdílí intimní chvilky s tím, kdo patřil jí.