Konec mládí

Napsala Furie dne 23 Červenec, 2011 under Z pohledu ženy | Okomentuj článek

Pamatuju na dobu, kdy mě třicítka děsila a myslela jsem si, že tím život končí. Do kulatin mám relativně daleko, ale pocit, že je mládí v trapu, se už dostavil.

Například se musím rozcvičit předtím než vyrazím na party. Druhý den bych nevstala. Taky seznam barů nově zahrnuje místa na přímé trase ke mě domů a potřebuju, aby byl v blízkosti jakýkoliv stánek s jídlem. Dřív mě tenhle výběr netrápil, zajímala mě místa, která frčela a o kterých se psalo Spyi. Tenhle časopis si už taky nekupuju. Ne proto, že píšou o samých kravinách (což je pravda), ale proto, že než ho přečtu, zapomenu co bylo na začátku. Vystačím s jedním plátkem rok a články beru jako děsnou novinku. Aspoň ušetřím.

Další důkaz, že už nejsem žádaná mi potvrdili kluci na koupališti. Kde jsou ty časy, kdy po mě chtěli telefon? Teď se ptají, jestli jim pohlídám deku, když si jdou zaplavat. Holota ušatá!

Taky jsem si všimla, že v bytě nemám troubu. Povídala jsem si se stejně stárnoucí kamarádkou. Pamatuju si jak jsme řešily nákupy, mejdany a s napětím čekaly, jestli teda menstruace bude nebo ne. Teď přišla s výborným receptem na kuře na medu a já se nepohoršovala. Naopak! Znělo to tak chutně, že mě napadlo si kuře upéct, ale ouha! V bytě bydlím už rok a troubu nemůžu najít. Její absence mě rozčílila. Do budoucna musím být víc praktická a opravit si vybavení bytu. Táta po telefonu vyslechl moje rozhořčení nad tmou v bytě, nad nefunkční věží a spoustou dalších nešvarů. Usoudil, že si mám buď najít chlapa, nebo si koupit šroubovák, ale on do Prahy rozhodně nepřijede. Chlapa si hledat nebudu, bolí mě v kříži. Fotku šroubováku mi vyhledal google. Nic co mám doma se s obrázkem neshodovalo. Prodavač s domácími potřebami mě přivítal slovy: „Vy jste se teď musela nastěhovat. Ještě jsem vás tu neviděl.“ Bez komentáře, ale abych mu udělala tržbu, přihodila jsem k šroubováku útěrku. Taky se hodí.

Vrchol přerodu v usedlou paninku proběhl v tichosti v Tescu. Zrovna probíhají strašné slevy, ale to jako holky určitě víte. Ve výprodeji mě zaujal šicí stroj, ačkoliv vůbec nevím jak se ovládá. Stál jenom osm stovek. No neberte to! Naučit se na něm doufám nebude takový problém. Volali kamarádi ať dorazím na pivko a já byla lína odnést krabici se strojem domů. Úžasná volba, ale opravdu! Od nynějška přestávám nosit push-upku a linky na oči, chlapi zabírají na praktické ženy. Cestou do hospody mě oslovil kluk. „Hurá! Vypadám, že mám nutkavou potřebu sundat mu košili a popošít límeček!“

Dobře, chtěl po mě cigaretu a nějaký drobný. Ale fakt, že mě oslovil se prostě počítá.

 

A protože jsem dobrák od kosti, přijímám objednávky na kolekce ručně šitých útěrek. S šicím strojem totiž definitivně padla ochota  chodit do barů a předtím se rozcvičovat. Člověka to stejně zbytečně vyčerpává.