Moje dětství s křečky

Napsala Furie dne 16 Březen, 2011 under Povídky | Okomentuj článek

Dítě strašně móóóc potřebuje zvířátko. Nejlépe psa, opici a pro holčičky je fajn mít i  poníka, aby ve školce kamarádky koukaly. Rodič protestuje. On se musí o zvíře starat, venčit ho a vozit k veterináři na drahá očkování. Když  nemá to srdce a nervy poslouchat škemrání pořád dokola, pořídí mu nejmenší zlo – morče, křečka nebo králíka.

I já dostala skákajícího angorského křečka. Za celé dětství jsem měla patnáct oficiálních křečků a taky Táňu – ilegálního obyvatele komory. Poslední křeček Ferda mi totiž přišel strašně smutný, když jsem byla ve školce. Jeho velká klec pro dva musela být pořád veselá. Nespoléhala jsem na tátovo dovolení a ve zverimexu sehnala Ferdovi holku za patnáct korun. Pojmenovala jsem ji Táňa a ti dva si spolu hezky hráli, když byli rodiče v práci. Když přišli domů, schovala jsem ji do krabice od bot a nechala v komoře.

Bohužel, v neděli utekla a schovala se za odpadkový koš. Tam ji našel táta. Leknul se a rozzuřil. Myslel, že vidí myšky v důsledku sobotní kocoviny. Uvědomil si ale, že nepil. Bylo mu jasné, že Táňa je u nás v podnájmu bez dovolení. S Ferdou, šedivým angorákem, si jí nespletl. Táňa byla křeček domácí a zrzavý (na samičku angoráka mi chybělo pět korun). Zařval, abych okamžitě přišla do kuchyně. Zamával mi hlodavcem před očima, co že to má znamenat. „Táňa,“ pípla jsem, „Ferdova holka.“  Táta mi vynadal, že tohle jsme si nedomluvili, a že Táňa je navíc kluk. Ukázal na pindíka, kterého jsem si nevšimla. Nadobro mi zakázal jakéhokoliv křečka a musela jsem ty dva vypustit do parku. Chtěla jsem tam bydlet s nimi a vydělat hrozně moc peněz  předváděním triků s křečky. Ti dva ale nic extra neuměli.

Se stmíváním mi kručelo v břiše a večeři mi doma dali po prohlídce kapes u tepláků. Ferda s Táňou se doufám měli dobře v nečekaně nabyté svobodě a já nakonec dostala  jako útěchu růžový kolo.