Trénink s kocovinou

Napsala Furie dne 7 Březen, 2011 under Z pohledu ženy | Okomentuj článek

Občas si člověk domluví trénink v posilovně a předcházejícího večera mu do programu vleze opar vína a cinkání skleniček. A protože poslední věta, kterou si člověk z onoho večera pamatuje zní: „Neblázni, už jsou tři hodiny, já mám zítra trénink, radši jdu spát.“ je jisté, že jediným cílem ve fitku  je PŘEŽÍT.

Místo karnitinového nápoje bych si nejraději objednala česnečku. Už jak mě trenér viděl, dal se do sekýrování. Prosila jsem, chtěla si připlatit za leháro, vymlouvala se na zapomenutou žehličku v zásuvce, ale byl neoblomný. Naordinoval mi balanční cvičení, abych si pro příště rozmyslela nějaké flámování a já se tedy rozhodla vytvrvat. Rozhodně vydržet, ale pod pohrůžkou, že příště přijdu s brekem v doprovodu tatínka. Uvědomila jsem si ale, že s trenérovou náturou by situace dopadla tak, že by otce napomenul, protože nedrží záda rovně s lopatkami u sebe.

Pro příště si nebudu nalhávat, že jsem pořád mladá. Bývávalo. Musím si taky postěžovat na fakt, že mě z tréninku bolí paže a nová kabelka mi dělá pramalou radost, protože jí za sebou zvládnu maximálně tahat po zemi. Jedinou útěchou je fakt, že s trenérem pracujeme na zpevnění zádových svalů. Partii, která mě zajímá ze všeho nejmíň. No uznejte, že mi namísto vypracovaného bříška nikdo nepochválí vymakané svalsto mezi lopatkama a to pod podprsenkou, kde to není vůbec vidět.