Stará mladá

Napsala Furie dne 12 Prosinec, 2010 under Z pohledu ženy | Okomentuj článek

Protože jediný sport, který vyznávám je kondiční běh po slevách všeho druhu, podstoupila jsem i minulou sobotu tréninkové kolečko po nákupním centru. Do oka mi padla krásná minisukně s třásněmi. Byla zlevněná z tisícovky na necelé čtyři stovky. Ještě loni bych po ní skočila. „No neber to!“ Letos jsem poprvé v životě zaváhala, zda je její délka pod zadek stále vhodná na moje šestadvacetiletá stehna. A jak jsem tam tak stála a rozhodovala se, odstrčila mě postarší paní. Módní skvost popadla a zaplula s ním vítězoslavně do kabinky. Nemohla jsem tomu uvěřit. Její sebevědomí bych chtěla mít!

Zamyslela jsem se nad tím, jestli zbytečně nebabkovatím a došla k závěru, že rozhodně ano. Od patnácti let totiž slýchám, jak si mám užít čerstvou občanku, v osmnácti, že teď už mi je skoro dvacet a jak si mám vychutnat jalová léta. Po překročení dvacítky mi na první vrásky zadělal fakt, že teď už nebudu nikdy náctiletá. A co si budeme povídat, pětadvacet je poslední kritický rok, kdy už se můžu připravovat na depresivní třicátnické večírky se svými stále svobodnými kamarádkami.

A co na to Madonna?

Nevím co to odstartovalo, ale letošní rok jsem prožila ve společnosti zajíčků. V mém případě se jednalo o dvaadvacetileté nadšence fotbalu, vysokoškolských večírků a touhou přiučit se něco té zralé lásky (jak mi bylo řečeno jedním týpkem, který pak musel týden nosit kšiltovku Ed Hardy hluboko do obličeje, aby zakryl monokl, kterým jsem mu obarvila oko). Účelově jsem mladíčky nevyhledávala. Myslím, že jejich pozornost jsem si zasloužila tím, že jsem na rozdíl od jejich vrstevnic v baru setrvala tak dlouho, že holčičky už neměly další peníze na pivo, nebo se v lepším případě potácely na záchodek. Jistě to byl důsledek nedostatečně dlouhého jaterního tréninku. A protože moje chvíle přichází vždy, když je muž dostatečně podnapilý aby mi neodolal, do budoucna jsem se mohla těšit na onu osudnou větu: „Dneska nejdu do školy, radši ještě zůstanu s tebou.„

Muž se ráno ptá neznámé spolunocležnice: „Miláčku, ty nemusíš jít dneska do práce?“, ona se otočí a odvětí: „Ne, já už jsem v důchodu.“

Tento vtip mi dřív připadal legrační, ale letos si na něj občas vzpomenu s nepříjemným pocitem ve vrzajících kolenech.

Není to tak, že bych si snad chtěla stěžovat. To rozhodně ne. Je nejvyšší čas uvědomit si, že se stále ještě můžu odvázat nejen ve vztazích, ale i v módě. Nenosit jenom šedou a černou barvu a pořídit si krátké sukně.

Mimochodem, paní musela sukni vrátit ne proto, že by si na ní netroufla, ale protože velikost sukně byla stejná jako objem jejího kotníku .