Nervy s autoškolou

Napsala Furie dne 12 Listopad, 2010 under Z pohledu muže | Read the First Comment

Kvůli řidičáku jsem se přihlásila do školy v centru Prahy. Jízdy probíhaly v létě, abych mohla instruktora obměkčit minisukní. Pravda, hned v úvodu přišla čočka, že v podpatcích (které se sukní přímo souvisí) teda řídit nemůžu, ale tím ničení mého image teprve začalo.

Motor chcípl tolikrát, že jsem rezignovala na snahu dostat škodovku přes křižovatku. Na protest jsem si dala kolena pod bradu. Instruktor šíleně zařval a dupl pedál až k podlaze. Závěr lekce byl nezapomenutelný. Já, brečíc, utíkala jsem kolem popelnic od autoškoly pryč, na sobě minisukni a tenisky. Instruktor, brunátný v obličenji, křičel, že je to pro moje dobro. Všudypřítomný důchodcovský drobnohled, komentující (dáma), co je to dnes za hovada (instruktor), že tak křičí na mladé holky (já, neschopná).

Kvůli předplaceným jízdám jsem se do autoškoly vrátit musela. Vztah mezi mnou a instruktorem se naštěstí výrazně zlepšil. Oběma nám pomohla vzájemná tolerance a dioptrické brýle, které se přestaly stydět doma v šuplíku. Kolem silnice jsou opravdu dopravní značky! A já proč se mě instruktor průběžně ptá, jestli vím, co která znamená a jestli je vůbec vidím.

Dědek v ošuntělém favoritu na nás ukázal fakáče, protože jedu 10 km/h. Tachometr pak už neslezl pod devadesát. „Padesáááát!“ hulákala jsem na otázku kolik se jezdní v obci. Načež mě pochválil za znalost a seřval, proč se tím teda neřídím.

V rádiu zrovna hráli Prodigy a mě adrenalinem tepaly spánky. Zeptala jsem se instruktora, jestli je auto pojištěné, kdybych se rozhodla násilím tlačit čekající řidiče zezadu - fronta by se konečně pohla. Instruktorovi začalo nervózně cukat oko. Zakázal mi deset minut řídit a pět následujících jízd mě nutil jezdit nudnými uličkami po Vinohradech.

Proč neustále strhává volant doprava? Jízdních pruhů jsem si nevšimla vůbec. Auto kroužilo kolem učňáku. Skupinka pubertálních kuřáků vyložených na zábradlí u školního vchodu tleskala, když jsem potřetí projela kolem se zoufalým výrazem.

V den zkoušek si mě vzal instruktor stranou, aby mi důvěrně řekl, že jsme vůbec nestihli probrat, co je pod kapotou, jak se mění pneumatika a nutné součásti lékárničky. Při dotazu na složení První pomoci znervózněl. Na mé doporučení by skříňka měla obsahovat odličovač na nehty a pleťové mléko.

Komisař se mě před jízdou zeptal, jak bych postupovala při výměně pneumatiky na silnici. Novou francouzskou manikúrou jsem mu zašermovala před obličejem: „Vidíte tohle?! Asi bych si stopla nějakýho chlapa, ať mi to přezuje, ne?!“ Komisař byl zaskočen, ale uznal, že odpověď je logická.

Závěrečná jízda dopadla dobře, takže nic nebránilo tomu, stát se novopečeným blonďatým pirátem silnic.