Pan doktor Řezník

Napsala Furie dne 11 Říjen, 2010 under Kvůli tobě!!! | Okomentuj článek

Návštěva zubaře není pro nikoho příjemnou záležitostí. Znám spoustu lidí, kteří mají hrůzu z vrtačky a zápachu nemocniční dezinfekce. Mezi ně se počítám i já,  ale bolest se nedala vydržet.

Recepční stomatologie na Národní třídě mi domluvil termín… u doktora Řezníka. Opravdu nechápu, jak doktor s tímto příjmením může vést zubní ordinaci a mít v ní i pacienty (kromě masochistů). Nad jménem jsem ze slušnosti nevtipkovala a začala se připravovat na ten dramatický den.

Příprava spočívala v pár panácích vodky. Z bohaté zkušenosti jsem totiž odhadla, že budu díky kocovině latergii. A tak se i stalo. Druhý den se odehrával v rozostřených situacích a příjemném útlumu, takže jsem se zbytečně netřásla hrůzou už od rána. Upocené ruce klouzaly po držadle tramvaje  až  před zastávkou, kde stomatologická mučírna sídlí. Z ramene mi slezla pověstná opilecká opice a dál už jsem musela pokračovat bez ní. Zbabělec!

V čekárně jsem upoutala pozornost sestry i recepčního, kteří se shovívavě usmívali. Třesoucí zadnicí se rozskřípala židlička.

Z dveří ordinace vykoukla ta „zrůda“- doktor Řezník. OK, byl to krásný, vysoký, opálený (A DOKTOR!) muž, který se mi představil jako můj nový zubař. Ano, doktor Řezník mě zavedl na místo popravy.

V zubařském křesle jsem střídavě hákovala nohy pod polstrováním, protože mám občas neovladatelný kopací instinkt, a snažila se sedět co nejštíhleji (co kdyby náhodou). Doktor mě vyzval, abych se nebála a seděla klidně. No jasně!

V rámci předběžné prohlídky mi vysvětlil, že nemám důvod se bát, protože zuby budeme teprve prohlížet a vrtat začneme až příště. Skvělé vyhlídky! Pár zubů tak způsobilo, že se můžu třást ničit si játra až do příštího týdne a zároveň, že se nedotknu čokolády, abych se zubaři líbila já i moje zuby, z čehož bude mít jistě radost.