Krásné tělo není zadarmo

Napsala Furie dne 21 Červen, 2010 under Z pohledu ženy | Okomentuj článek

Musíte za něj platit. Někdy víc (když máte na fungl nový tělo z liposukce), někdy míň, když se hodláte mučit s čínkami. Tak jako já.

V rámci vymakaných bicáků jsem si zašla do obchodu se sportovním zbožím, abych si koupila dvoukilové činky. U pokladny jsem prodavačku poprosila, aby mi zabalila jednu. Na otázku, proč si nekoupím rovnou dvě, protože je to praktičtější, se prodavačka dozvěděla, že dvě bych najednou neunesla a že se pro tu druhou  stavím další den.

Každopádně se musím pochválit, protože za námahu s činkami (kterou jsem podstupovala pravidelně jednou za dva týdny v záchvatu nárazového zhnusení nad svým tělem) jsem se dočkala jakž takž výsledků. Tohle samozřemně nebyla jediná cvičební nálož, kterou jsem podstupovala. Pravidelně chodím do ženské posilovny na Náměstí Míru, ale obávám se o svou morálku. Fitko je totiž v těsném sousedství s křesťanskou kavárnou, která zavírá v sedm hodin večer. Nejednou jsem byla svědkem, že posledními hosty, kteří kavárnu opouštěli, byly o půl osmé jeptišky ve značně rozveselené náladě. A protože jsem spíš kavárenský povaleč, než cvičící nadšenec, dotyčné dámy mě připravují o motivaci něco dělat s milanem, který se mi vzdouvá pod tričkem.

Jen jednou moje pevná vůle povolila a chtěla jsem se k jeptiškám připojit, abych zjistila, o čem se asi tak baví, že mají úsměv pověšený za uši, ale k velkému překvapení mi v oné křesťanské kavárně sdělili, že se jedná o mléčný bar (a navíc nekuřácký). Rychle jsem vycouvala a nakonec se donutila jít na hodinu týrání těla. Takže teď už mi nedělá problém, abych si sama otevřela jogurt.

Se získaným sebevědomím jsem se rozhodla, že se půjdu předvést do baru v šatech bez ramínek. Už ve zkušební kabince lichotily rýsujícím se svalům a jejich koupi jsem riskla i přes fakt, že byly hodně krátké. Abych předešla případnému trapasu, na předloktí celý večer fungovala menší pojistka v podobě vzkazu: „Nepředkláněj se!“.

Jistý úspěch se dostavil, a to především u italských turistů, kteří si tradičně v centru Prahy objednali jedno pivo a čtyři brčka. Namachrovaně jsem se procházela po Staromáku, leč nikdo další si mě nevšímal. Začalo totiž mistrovství světa ve fotbale, čili doba, kdy si chlapi nevšímají ani toho, jestli ty jejich mají oholené nohy nebo ne. Jaký div, že moje vymakaná postava zůstala bez ocenění. Teda ne úplně. Na Staromáku totiž prodává pečené selátko opálený namakaný týpek, takže úžasná kombinace = chlap + sele. Co se týče veškerého balení, zůstávám spíš u teoretických rad, ale sama iniciativní rozhodně nejsem. Co mi ale nedělá problém, je objednat si během fotbalového zápasu polovinu prasátka, abych se zavděčila! Stánkař se bohužel nerozhoupal, svaly mi zase zmizely, ale aspoň jsem pochopila, že  ke štěstí krásné tělo nepotřebuju. Stačí prořízlá pusa, abych chlapy ukecala a ne porážela v páce.