Moje láska s cizincem

Napsala Furie dne 29 Říjen, 2009 under Kvůli tobě!!! | Okomentuj článek

Nikdy jsem nechodila s Čechem.  Nezažila jsem klasické Vánoce v páru, společné sledování pohádek a pojídání cukroví, ani velikonoční výprask bez toho, abych nemusela vysvětlovat, že mi má zmalovat zadek, ale jinak je v naší zemi rovnoprávnost.

Anglicky jsem se naučila za pochodu. Strašně ráda mluvím a když si chci povídat s cizincem, prostě se musím domluvit. V prvním vztahu jsem se rozpovídala rychle, i když jsem se doprovázela gestikulací.

Stále však dělám různé přeslovy v dobrém úmyslu, načež vypadám jako úchyl. Například chci vědět: „No  a jak Ti chutná česká kuchyně?“ („Well, how do you like the Czech cuisine“?), místo toho se zeptám: „Chtěl bys ochutnat sestřenici?“  (Would you like to  taste cousin“?). Pokud neuteče nebo neprojeví  zájem sestřenici ochutnat  směle postupujeme do vztahu. Mám jednoduchou berličku – lepím vzkazy.  Zatím jsem měla štěstí na partnery s fantazií. Každý například pochopil, že nakreslená postavička s naježenou hlavou, zamračeným obličejem a s  velkým břichem znamená „Rozhodně si nemyslím, že laškovné štípnutí do mých špeků je roztomilé.“

Jazykovou bariéru překonává i moje kamarádka, která mluví pouze česky, anglicky zná jen: super, OK a taxi. Chodí s Italem, který několik let žije v Praze. Jednou mi volala a sdělila mi: „Ty, já, osm večer, u koně, potom víno“ Hned mi došlo, že si popletla čísla.

Vztah s cizincem mi rozšiřuje obzory. Za prvé mě zajímá jak to chodí u nich doma, chci slyšet o národních zvycích, dívat se na jím doporučované filmy a poslouchat typickou  hudbu, ochutnat jídlo a časem se sama začínám učit tamní řeč.

V Rumunsku jsem například značně zvedla kredit České republiky, když jsem vysvětlovala, že kromě  narozenin tu slavíme i jmeniny a tak si dáváme dárky. V mém anglickém podání to vyznělo tak, že si nutně  vymýšlíme nové a nové svátky, protože máme nadbytek dárků a tudíž jsme tu všichni bohatí. Na druhou stranu mě  zaujal fígl, který se praktikuje v pravoslavných kostelech. Prodávají klíčenky s Ježíšem, které si jako správný křesťan prostě koupit musíte. Zajímalo by mě, kolik  má například slabá povaha přesvědčeného věřícího doma klíčenek, pokud chodí do kostela  každou neděli?

Nejlepší na porovnání chování různých zemí jsou dámské toalety. Tak třeba v Anglii se mi stalo, že se slečny všechny malovaly  dohromady, vzájemně si půjčovaly kosmetické nezbytnosti a ujišťovaly se, jak jsou nádherné. Směrem na východ bylo na záchodech ticho, spousta porovnávajících pohledů a  v Maďarsku byly ženy celkem od rány. Řekla bych, že mi Češky jsme taková střední cesta, což je dobře.

Přítel/cizinec ale po určitě době buď odjíždí zpět do své země, nebo jede  pracovně jinam a beze mě, případně já nechci svojí vlast opustit. Samozřejmě mě to nutí, abych si konečně  našla Čecha a zjistila, jaké to je nadávat nad politikou, Ivetou Bartošovou nebo country rádiem, které poslouchá  taxikář.

Furie