Láska prochází žaludkem
Máma mi předala životní moudro: „Jako správná ženská musíš zaprvé umět vařit a za druhé, nikdy nesmíš říct chlapovi, že vařit umíš.“ Vařit jsem se sice nikdy nenaučila, na druhou stranu je pravda, že jsem to chlapovi nikdy neřekla. Láska prochází žaludkem a co může být slibnějšího, než správná potenciální hospodyňka, která pronese: „Tak já Ti udělám obídek“. Neustále objednávám jídlo domů. Sice se mi značně zvedají výdaje, přibyly starosti s fingovanými surovinami v lednici a plněním dřezu a odpadkového koše jakože jsem to vařila osobně, ale úspěch slavím.
Svému současnému příteli jsem na začátku řekla, že umím nejlepší pizzu na světě a moji čínu chválí všichni známí. Neobjevila jsem službu, která by mi domu přivezla guláš se šesti nebo rajskou, proto se prezentuju jako zarputilý odpůrce české kuchyně. A prochází mi to. Ten můj všude básní, jakou má doma skvělou babu, která ho vždy přivítá teplou večeří a ještě se u toho usmívá.
Jednou se vrátil domů, celý rozzářený mi sdělil, že objevil úžasnou pizzerii, kde dělají pizzu zrovna tak jako já a jak to má rád on – kuřecí s vrchovatou vrstvou sýra (objednávám dvojitý) a trval na tom, že mě tam vezme. Jeli jsme přes celé město do restaurace, kterou jsem zvolila schválně kvůli tomu, abych snížila pravděpodobnost prozrazení.
Z kuchyně poslíček, v rukou krabice připravené na rozvoz. Jakmile mě zpozoroval, usmál se a přišel mě pozdravit. Povídá: „Jé slečno, tak konečně jste přišla osobně, místo toho abych já jezdil za Vámi.“ Začalo vysvětlování. Poslíček nechápal, tvrdil tomu mému, že mě zná, protože mi zhruba třikrát do týdne dováží jídlo, ale přítel nevěřil, protože si myslel, že hloupější výmluva ho napadnout nemohla. On, poslíček, co jiného by si vymýšlel a já přece vařím každý den, takže proč bych si nechávala vozit jídlo domů. Rozzuřený z restaurace odešel, u stolu jsem zůstala rozčarovaně sedět. Číšník mi zrovna donesl dvě voňavé pizzy, tak jsem ho poprosila, ať mi je zabalí s sebou.
Doma jsem příteli s provinilým výrazem připravila pizzu na talíř a položila ji před něj. Nejdřív se tvářil naštvaně, ale pak mi uvěřil a smál se, když si představil co námahy mě taková kamufláž po celou dobu našeho vztahu stála … pak zase zuřil, protože si spočítal, že mě opravdu stála a hodně.
Ach ti chlapi.
Furie



Okomentuj článek