Feminismem proti vdavkám

Napsala Furie dne 27 Říjen, 2009 under Kvůli tobě!!! | Okomentuj článek

Kam lidská paměť sahá, si k sobě žena snažila nejrůznějšímy způsoby připoutat muže, aby ji bezhlavě miloval. Vždy tu byl boj o jeho srdce za pomoci nejrůznějších, mnohdy drastických metod, jako utahování korzetů na pokraj dýchatelnosti, olověné rtěnky a peroxidové barvy na vlasy, osm dětí na krku, protože nebyla antikoncepce a interupce.

Některé naše prozíravé prabáby na to šly chytře. Jako donucovací prostředek použily vlastního otce, kterému s hraným pláčem tvrdily, že pokud si je dotyčný nápadník nevezme, ačkoliv už s nimi spal, čest celé rodiny bude pošlapána a tatínkové slyšeli. Další eso v rukávu představovala vlastní zahrádka plná bylinek a um namíchat oblbovací nápoj, po němž je hlava tak lehká, že v návalu euforie přislíbí kdejakou hloupost, i manželství.

K jakým prostředkům se ale uchýlit v dnešní době, kdy se ženy zbláznily a pod vlajkou feminismu se rozhodly, že si sex nebudou podmiňovat uzavřením sňatku? Však si to přiznejme. K čemu nám je volební právo a možnost studovat vysoké školy, když vesměs všechny politické strany jsou stejné a cesta za získáním univerzitního diplomu s sebou přináší probdělé noci s pytlíkem chipsů, tudíž dioptrické brýle a velký zadek? A pálení podprsenek! Co je krásnější než sexy černá krajková podprsenka, ze které máme my ženy takovou radost, protože je nádherná, našim prsům tolik prospívá, zvedá nám sebevědomí a muži z ní jásají?

Ano, máme tu rovnoprávnost. Proto nám moderní pánové nepodrží dveře, nepomohou do kabátu a nerozkládají kapesníky abychom suchou nožkou v drahých lodičkách překročily louži. Vlna feministek odstartovala těmi, které se cítily utiskované v manželství, rozumíme, těmi, které už dosáhly svého a chtěly si svazek s manželem co nejvíce zpříjemnit – nemusely mýt nadobí a žehlit zároveň…Ať se domácí práce rozdělí hezky fifty fifty!

Ale co my ostatní? My, které jsme se narodily už do nové doby, v níž máme být stejně silné, zvyklé na mužské myšlení a jsme nuceny používat stejné zbraně jako oni? Buď jak buď, společenský pokrok nedosáhl do fáze, kdybychom byly měřené stejným metrem. Dnes se velmi cení, pokud se nechceme vdávat. Místo toho budujeme kariéru (méně placenou, ačkoliv na stejné pozici jako mají mužští spolupracovníci). Jsme klasa, pokud  pijeme panáky, protože nejsme suchaři, ale když přebereme, jsme logicky perspektivně nevhodné pro společný život, ale mužům se to toleruje. Maximálně kumpány napadne, že ta jeho semetrika bude doma ječet. Stále nemůžeme mít sex na jednu noc, abychom nevypadaly jako děvky a to ani v případě, pokud žena manažerka sbalí v baru o pět let mladšího zajíčka. Nebude považována za „borce“, ale za tu mrchu, která nejen, že v práci buzeruje své mužské podřízené, ale ještě „dá každému“.

Pojďme si představit, jak by to mohlo vypadat, kdyby těch pár vyvolených dam předešlé generace (spokojených v chomoutu) nevyhrálo svůj boj se systémem a vše by běželo podle, tolika stoletími prověřeným řádem, zajetých kolejí. Pár dekád zpátky.

Tak rozhodně by přes otcovo síto neprošli alkoholici a gambleři. Museli by se opatrovatele dovolit, aby si mohli s dcerou vyrazit. Alkoholik by do druhého dne jistě zapomněl, kterého tatínka to má vlastně poprosit. Který že vedl svou dceru domů z kostela po nedělní mši. Gambler by pravdepodobně neměl peníze na to, aby dotyčné koupil odpolední čaj a otec by si taky pamatoval obličej, který má poupravit. Pak jsou tu násilníci. No jak by na nás asi surovec dosáhl přes honosnou sukni? Navíc korzet zabrání naklánění, případně pádu a proto bychom vypadaly jako rovnocenný soupeř. Dále nerozhodní muži, kteří potřebují pauzu a čas sami pro sebe, aby si rozmysleli, zda nás opravdu chtějí. Pádný argument na frázi „Promiň, ale myslím, že teď potřebuju být nějaký čas sám a přemýšlet o nás“. Stačí říct: „Hele promiň frajere, ale teď jsem z Polska dostala echo, že se k nám blíží morová rána, takže fakt nevim, co si jako chceš rozmýšlet“. Eliminace ženatého záletníka: pravděpodobnost, že se jeho manželka při odpoledním kroužku háčkujících dam nedozví, že jí ten její zanáší je velmi nepravděpodobná. Ulevilo by se všem z nás, které si v dnešní době kladou tolik známou a bolestnou otázku: „Sakra proč mi neodepisuje na smsku, když přece každý normální člověk má mobil u sebe?“ Existuje tolik důvodů, proč se jeho posel zpozdil s předáním zprávy. Zrovna tak nápadníkovi poskytuje velké alibistické pole: „Odpověděl jsem v zápětí, jak jsem dostal Tvé psaníčko, ale posel, ten nekňuba se nechal přepadnout na cestě dostavníkem“. Také by byl jednou provždy vyřešen problém, kdy si na rande berete svou kamarádku. Dříve přece bylo normální, ba společensky nutné, aby dívku na schůzku doprovázelo garde. Neutrpěla totiž její čest slušné ženy…a rozhodně, pokud se z nápadníka vyklubal nudný společník, mohla si dotyčná pokecat se spřízněnou ženskou duší. Podle vědeckých studií dosahuje muž vrcholu sexuální aktivity okolo dvacátého roku, žena třicátého. Proto dříve bylo mnohem snažší přivést drahého k oltáři. Jeho hlava byla zmanipulována hormony. Potřeboval se někde vybít, ale ženy táhly za jeden provaz a nedopřály mu chvíle rozkoše bez veselky a protože byl nešťastník mladý, neměl patřičný obnos, aby si užíval v nevěstinci. Bylo otázkou času, než některé z vdavekchtivých slečen padne do spárů…

A proto se ptám: „Proč bylo třeba, abychom dospěly do doby, kdy bydlet na psí knížku je evropským standardem a kdy musíme hrát hru, kdo chce koho míň, abychom vypadaly suveréněji než muži?“