Budeme kamarádi

• Osklivy kacatko said,

  To musel psat nekdo hrozne zklaman zivotem

• Luka said,

  Ja ty vase clanky damy proste zeru!

• Evik said,

  Naprosta pravda! Tak mi řekněte, proč se tím skoro žádná z nás neřídí?

• Evik said,

  Ráda bych přispěla také svým zažitkem. Doufám, že se při čtení mé životní zkušenosti trošku pobavíte a uvědomíte si, že moc sladkých slov je podezřelé. Věřte mi, že i když to opravdu bolí dá se to zvládnout! Dovolím si mít na vás jednu prosbu, nikdy se neponižujte a neproste. Vždy odejděte s hlavou vzhůru!!! Jen tak si samy sebe můžete vážit. Hodně štěstí s muži…..a pevné nervy!

  Díváš se na mě hlubokýma očima a já taji jako zmrzlina…

  Tak jestli ještě někdy v životě tuhle větu uslyším, neváhám ani minutu a okamžitě za sebou přirážím dveře! Nikdy jsem nevěřila těm povídačkám o existenci lidí, kteří dokáží bořit mosty nadějí během několika málo vteřin, ale bohužel tomu tak je.
  Tito chlapi kolem Vás budou kroužit jako supi tak dlouho, až Vás sevřou v pařátech a už nepustí. Zřejmě je velice vzrušuje pocit, že jste pro ně nedostupná a využijí jakýchkoliv prostředků, aby Vás dostali tam, kam chtějí. Vůbec se netrápí tím, jestli je to má stát pár úsměvů nebo spíš několik lží, vždy dosáhnou svého cíle. A ouha! Jste bezhlavě zamilovaná!
  Myslíte si o sobě, jaká jste sebevědomá, cílevědomá, rozhodná a kdoví jak silná, ale ON, pro mě z neznámých důvodů, to všechno dokáže obejít a dostat se k tomu Vašemu JÁ – k tomu tajemnému pokladu, který ukrýváme před celým světem a je určeno jen pár vyvoleným.
  Dále to pokračuje romantickými procházkami, slovy plnými obdivu a lásky a pomalu se to přesouvá k plánování společné budoucnosti. Připadáte si jako v krásném snu, z kterého se nechcete nikdy probudit. Na samém vrcholu pak na Vás většinou čeká žádost o Vaši ruku, která také přišla! Jste unavená z práce, ležíte na posteli a přemýšlíte, co té své lásce dneska připravíte k večeři a jaké další překvapení mu přichystáte. To víte, to není jen tak a další přemýšlení Vás unaví, že usnete jak miminko. Najednou, z ničeho nic, cítíte něčí horké rty na těch vašich a probudíte se. Pomalu otevíráte oči a před Vámi se rýsuje to největší štěstí vašeho života. „Miláčku,“ říká sladce. „koupil jsem ti jogurt s kiwi.“ – Je tak úžasný, ví, jak ten jogurt miluji. Přilehne k Vám na postel a dívá se, jak ho dlabete. V nestřeženou chvilku řekne: „Můžu ochutnat?“ Proč by nemohl? Podáte mu ho a počkáte, až Vám ho vrátí. Dál si vychutnáváte tu lahodu a najednou se zarazíte! „Co to v té puse mám?“ projede Vám hlavou. Je to tvrdé, studené a kulaté. Nikdo snad ani netuší, kolik myšlenek Vám v tu chvíli prolétne hlavou. Ale po chvilce váhání se přeci jen odhodláte a to kulaté COSI, vyndáte z úst. Prstýnek! Chvilku sice nechápete, ale stačí se podívat na to své štěstí a vše je Vám v tu ránu jasné. Šťastný úsměv následovaný slovy: „Vezmeš si mě?“ Chvíle ticha… Přemýšlíte, jak se tvářit a co hlavně říct. Z ničeho nic z Vás vypadne: „ANO!“, i když ani netušíte, jak z Vás vlastně vypadlo. Hned na to se dostaví něžný polibek a vroucí objetí a Vy si připadáte jako ta nejšťastnější žena pod sluncem. Druhý den následují telefonáty rodičům, všem kamarádkám a přátelům o tom, jaký že to úžasný krok ve svém životě jste udělala, následovaný plánováním do budoucna, místem a datem svatby, výběrem šatů, počtem svatebčanů atd. Opravdu máte pocit, že Vám vaše štěstí nikdo a nic nezkazí.
  Ještě třetí den od té nádherné události máte v hlavě jen a jen plánovanou svatbu a na telefon chodí jedna esemeska za druhou: „Lásko, miluji tě!“ Ve středu Vám není moc dobře a nejste tou nejlepší společnicí, ve čtvrtek to o moc lepší není… Jdete ven s kamarádkou, dáte si vínko a pak rovnou domů. Vaše drahá polovička už spí a ráno odejde do práce dřív, než Vy. Krátce po obědě mu napíšete zprávu, jestli taky dorazí do posilovny a teď, teď to přijde… „Myslím si, že bude lepší, když se odstěhuješ! Jsme obklopen ženami, které po mě touží a ty, ty to moc nezvládáš!“ A najednou to přijde, jako blesk z čistého nebe a Vás zasáhne přímo do srdce. Na jednu stranu ve Vás vyvolá obrovskou bolest, ale na druhou stranu bolestný, až šílený smích beznaděje.
  Opravdu jsem neměla tušení, že takhle sebevědomí muži nebo alespoň jeden, vůbec existuje. Balíte si věci a vyklidíte bojiště. Za dva dny tam už je JINÁ.

• Graf_Talatzek said,

  „Není to vůbec tvoje chyba, já jen prostě ještě nevím co chci.“ Jak tohle vůbec může chlap říct? A je to vůbec chlap, když takovou blbost ze sebe vypustí? Já to fakt nechápu…

• Osudová said,

  Děkujeme Vám za Vaše komentáře a doufáme, že s námi vydržíte a naše hlubokomyslné úvahy ryze racionálního charakteru Vás budou i nadále bavit a udivovat! Jsme s Vámi:-)

• mig said,

  To je ale velmi hezký článek:) A myslím, že to funguje i opačně:) Pozdravujte Lumíra a zase někdy přijďte do gay clubu:)

• Furie said,

  Mig: neuveritelne, jak dobre se clovek pobavi v gay baru, urcite se stavime znovu, ovsem bez Lumira, jehoz moralni neposkvrnenost je nejstrezenejsi vec.

• mig said,

  Furie: ano, já se též bavím, zvláště když mne uhání kříženec Hany Zagorové s Helenou Vondráčkovou:)

  Naštěstí občas přijde půvabné rozptýlení z té homogenie – tudíž se na vás zase těším:) většinou hraju ve středu

  Lumíra bych rozhodně nechal doma, ale sežeňte k němu nějaký lumi-sitting, aby kamarádka nemusela utíkat a nenechala vás tak napospas tolika roztouženým chlapům (konkrétně djovi, vyhazovačovi a jednomu barmanovi – ostatní necháváte chladnými… nebo vlastně teplými:))

• Kubasr said,

  Po dočtení příspěvku jsem si řekl jak múže někdo být tak bezpáteřní kre… . Ale já jsem si prožil taky skoro to stejný až na to že já jsem si mněl vzít jednu slečnu která byla prvních pár měsícú OK a po nějaké době kdy jsem měl na účtě větší fananční obnos tak to bylo supr(pod o aquaparku, lázně, focení, atd.). A v okamihu když peníze došli tak jse i zájem strácel a to jsem ji požádal o ruku na štěstí jsme celou ceremonii odložili tenkrát až když dostuduje.

  Ale tohle jse tomu zvěrstvu co udělal ten … , …. , ……. ,. …. , ne to není slovo co by popsalo co udělal. V době renesance když tohle udělal tak byl buď pověšen nebo nějak potrstán.

  Doufám že ve svém životě najdeš toho pravého který ti nebude natírat med kolem úst. Život je dlouhý a věřím tomu že když ho potkáš tak to poznáte oba dva že je to ten pravý. Možná o nebude hned, ale to není nic kdyby bylo tak už tady nejsme

• Luka said,

  Evik: no to snad nemyslis vazne, vydrapala bych mu oci!!!! Nemohu uverit, ze neco takoveho je vubec mozne …

• Evik said,

  Věř mi, že jsem si to taky nemyslela, že takový chlapi běhají po světě…..abych tě potěšila tak díky své práci ho občas potkávám a když ho vidím tak se vnitřně usmívám a říkám si jaké sem měla štěstí, že jsem zjistila brzy co to je za zmetka…..chudák holka, která mu na to skočí ještě víc!

  Jedna rada: Holky, vím, že je to těžký, ale otevřete oči hned na začátku! Žádný odpouštění drobností pak se to nasčítá a nakonec se to ještě otočí a letíte vy!

• Graf_Talatzek said,

  Na druhou stranu, když se nad tím tak zamyslím, kdo dneska stojí o opravdové muže cti, ty „rytíře“, kteří by pro ženu i svůj život položili? O ty dneska taky žádná nestojí… Žijeme holt v době, kdy se upřímné city vytrácejí a všechno se vrhá na těžký materialismus, který je uctíván jako modla a přes něj už se dostane jen hrstka lidí, kteří raději volí život v osamění, než aby se znovu a znovu spálili.

  I když každá žena touží po dítěti, tak už je jen málo těch, které chtějí založit rodinu – většinou, kdyby mohly, bude jim stačit dítě bez chlapa!

  Já samozřejmě nejsem zastnáncem šovinismu, ale právě proto si myslím, že si jako muži sami můžem za to, jací dnes jsme. Nevážili jsme si krásy a lásky, kterou nás po staletí ženy oblažovaly, chovali jsme se k nim hůř, než ke psům a proto dnes, kdy ženská emancipace dostoupila vrcholu a ženy jsou dnes rovnocenými soupeři mužů, se právě díky tomu mužský charakter tak pokřivil. Dnes už jen málokdo chce o ženy bojovat, ctít je a milovat… proč taky, když se mohou nechat sami ulovit a pak se nechat vláčet světem. Kdepak, dneska si už nikdo nezaslouží opravdovou lásku, protože o ní vlastně ani nikdo nestojí.

• Evik said,

  Ach jo, musím uznat, že máš pravdu. Když se podívám kolem sebe tak jsem obklopena spoustou hodných chlapů, kteří by pro mě dýchali a já si, nevím proč, vždycky vyberu nějakého zmetka! Možná je to tím, že už člověk nevěří tomu, kdo by se pro něj rozdal…..možná už nevěřím na opravdovou lásku….možná je to tím, že nevěřím ani sama sobě…..

• hugo said,

  Zvonit zoufalá v noci na jeho zvonek??? To mi něco připomíná

• Eufrozína said,

  a věta ke konci se dotyčný diví jak divizna „PROČ PROBOHA nemůžeme být kamarádi“? „není to tvoje chyba…“ která z nás si každej další konec aspoň trochu nevyčítá?co je to za spravedlnost že těm prevítům vždycky všechno projde…

Okomentuj článek